Ahoj templáři III. díl, kapitola 4 - 7

4.  kapitola

A Renet je teď v Southamptonu. Ale dlouho se neozvala. Co je s ní? Začínám o ni mít strach. Narazil jsem totiž na text Platona Lukaševiče, ve kterým se zabejvá kmenem, jemuž říkáme Sasové, tedy dnes už spíše jen Anglosasové. Ten byl podle jeho výzkumů produktem genetickýho šlechtění na území dnešní Číny, kde tomuto kmeni bílý rasy byl implantován gen nenávisti vůči Slovanům. Když jsem to prvně četl, tak mi to připadalo na palici. Proč tu byl vůbec úmysl části Slovanů implantovat nenávist k bratrům?

Ale když jsem se začal zabejvat tím, co o tomto tématu bylo z různejch zdrojů napsáno, začalo mi to dávat smysl. Nejprve tu byl onen dávnej masakr prováděnej programově tak říkajíc zevnitř bílý rasy geneticky „šlechtěnými“ Sasy. Lukaševič uvádí, že tyto infikovaný saský kmeny putovaly z Číny euroasijským kontinentem vždy po územích Árijců. Což je logický, protože to ani jinak díky tehdejšímu rozložení slovanskýho obyvatelstava nebylo možný. Všude za sebou nechavali spoušť. Jejich konkrétním cílem byly dnešní britský ostrovy. Tam vyhubili mužskou část slovanskejch Britů, při čemž ženy, dívky a děti podrobili selekci a nechávali na chov. Slyšíte, na chov! Tedy eugenika v akci. A v duchu tatínka i jeho současnýho synka, pánů to Gatesovejch. Opět zrůdně, ale krasopisně modelovaná čistě slovanská záležitost. To je sranda, co? Kdo za tímhle může stát? Podle mě je to opět to, čemu dnes říkáme Globální Prediktor.

Pak přišla další genocida uvnitř bílý rasy prováděná Araby. Kteří zabrali obrovská území až k Samarkandu a Buchaře, což tehdy byla území Velký Rassénie. Podobný se dělo v prostoru Arabského poloostrova, Přední Asie a v severní Africe. A toto se pak převalilo jako tsunami na jihozápad a jih Evropy. Konečným důsledkem „arabizace“ bylo i zahrnutí Balkánu a rovněž i území dnešního Turecka.

Tehdejší vrcholnou fázi sv. trojice genocid uvnitř bílý rasy, počítající se na stovky milionů mrtvejch, zorganizovalo a provádělo západní, již odrodilý, ale rovněž původem slovanský křesťanstvo. Odehrávalo se to na územích Velký Rassénie, Přední i Malý Asie a v celým zbytku Evropy. Bylo to v duchu recipročního vrácení „Velký Facky“ Rassénům, Arabům, Konstantinopolcům, Akvitáncům a všem jimž nezavoněl římskej katolicismus. A víme o tom svý i my Češi s Moravany! A na tomhle dění se velmi aktivně podílely světský i křesťanský rytířský řády, včetně templářů. 

 Toto všechno velmi připomíná provádění podobnýho plánu, jenž se kdosi snaží „ a zdá se, že zatím úspěšně“ realizovat i dnes! Jak vidíte nic novýho pod sluncem. Tohle vše tehdy a rovněž i ve žhavý současnosti působí obrovskej zmatek, ve kterým se potácí celá planeta. A takový stav pozemskejch věcí jistě nevznikl náhodně.

Práce Platona Lukaševiče také zdůvodňuje i nedávnou historii a vysvětluje skutečnej smysl poštvání Germánů v první a druhý světový válce proti Rusům. Opět to bylo vyvoláno Anglosasy! A v obojím případě se znovu jedná o využití bratrovražednýho boje P-rusů a Sasů vůči Rusům, Čechům, Polákům, Slovákům, Srbům, atd.. Tedy opět a zas tu stojí Slovan proti Slovanům ve válce klanů, který zapomněly na svůj původ a zdroj. Byl jim zamlžen výchovou, či pomohla i genetika? Ať už to bylo jakkoli, tak tyhle zrůdný plány vznikají v intelektuálních dílnách s výrazným nedostatkem svědomí.

Proč ale Árijskej GP provádí tyto nelidský manipulace a zásahy uvnitř bílý rasy? Je to konání pořád jenom pod dominací uplatňování moci, či spíše jen nezbytná a pravidelná redukce přelidňující se bělošský populace? Něco na způsob projektu současnýho Guide Stones? Že by snad tyhle genocidy prováděný znovu a znovu uvnitř Slovanstva pouze naplňovaly smysl ozdravění, hygieny, očisty a „růstu“? Zní to paradoxně, co? Růstu čeho a koho?

 Mně osobně tenhle program implantovanej Sasům připadá jako něčí realizace predátora, kterej byl poslán začistit Árijský regiony od nežádoucího a přebytečnýho obyvatelstva. Nojo, ale to je opět v praxi uplatněná negace svědomí. Tedy pokud je GP produktem bílý rasy, tak se velmi brzo s touto lidskou kategorií rozešel. A co tedy tam na-Hoře zůstalo? Ufiknutá pyramida na dolarovce. A ne-lidskost!

No, a pak už je téměř jasný kdy, proč a jak se jedno z významnejch manipulačních center GP „sladká to Anglie“ potkalo s dvěma ze svejch mnohejch názvů. Jeden pocházel od vzpomínky saskejch kmenů na správce energie Inglia a jejích strážců, Inglingů. A druhej byl vyzdvižen z hrobů vyhubenejch, slovanskejch Britů. Opět to čistě naše slovanská záležitost.

Že by Inglingové jako kasta vzdělanců a vědců měli „fakt?“ co do činění s GP? Inteligencí a znalostmi by tomu odpovídali. A je tu i jistá paralela k výlučnosti slov Žid a Židé, jež rovněž vyjadřují nesmlouvavou odlišnost od ostatních, „méněcenných“ sekcí bílý rasy. Což by mohlo směřovat i k výlučnosti části Inglingů. Protože i mezi nimi se jistě mohli vyskytnout bytosti posedlý mocí, kterou chtěli mít možnost realizovat.

Ale každopádně dle Lukaševiče si slovanskou identitu v tomhle regionu Evropy z části a jenom načas zachoval pouze slovanskej kmeny pastevců, tedy Skotové. Měla být i tato výlučnost za čas zužitkována jako výsada pro budoucí zednářstvo skotskýho ritu? Jako opět jedný z mnoha hybnejch pák bez-strukturního GP?

A myslím, že všechny ty výše uvedený zrůdnosti musí nezbytně souviset i s atraktivitou slovansko Árijskejch žen. Proč ony byly a stále jsou velmi žádaným zbožím na trhu s otroky? Protože jenom ženy jsou zdrojem posvěcenejch, tedy matkou doloženejch pokrevních linií bílý rasy. Jen se podívejte, jakým rodokmenem (pokud je zveřejněné pravdou) se honosí např. Obama? Zvláštní, co? Stačí pár bílejch žen v rodokmenu a ochota plnit něčí příkazy. Pak se i z vás může stát p-resident USA. A dokonce můžete pocházet odkudkoli.

A při týhle příležitosti se mi v hlavě zároveň se starostí o Renet ihned vynoří nejenom GP, ale i sasko-kobursko-gothajská dynastie pocházející z okolí Hannoveru. Ta která je od časů Jířího V. zvána Windsory. A ihned mi na mysli vytane jejich krutost spojená s tužbou po světovládě. Jež nakonec způsobila faktický vytvoření obrovskýho, koloniálního imperia, který cílevědomě začal budovat už jeho předek Jiří IV. Tuhle krutost, nenažranost a zavilost měli, a podle svýho chování stále mají i současní Windsorové v genech. A to nejenom od saskejch předků. Ale i přes Marii z Tecku, bábinku to královny Alžběty II.! Což bylo příbuzenstvo i z literatury velmi známýho valašskýho knížete Vlada III.

Ten vešel ve známost jako Dracula (syn draka), či Drac (čert). Po otci byl členem Dračího řádu, kterej r. 1408 založil uherskej král Zikmud Lucemburskej. Vlado se v karpatský kotlině a okolí paradoxně etabloval zároveň jako patriot Valachů (která po bitvě u Moháče r. 1526 na dalších skoro tři sta let patřila k Turecku), ale i jako panovník, poskytující mocnejm nejvyšší úrovně mnoho jimi využitelnejch možností. A proto zde byl manipulován kde kým. Nejenom díky svejm vlastnostem, ale hlavně proto, že tato území na kterejch se osobně vládou podílel jako kníže Valachů... obývaly vzdělaný, spořádaný a pracovitý kmeny jeho soukmenovců, Slovanů. A ty bylo potřeba zapřáhnout, zotročit a do budoucna z nich učinit mnohá stádečka poslušnejch a tupě věřících křesťanů.

Vlado byl odvážnej, šikovnej a neslitovnej válečník. Nedělal rozdíl mezi Turky a Slovany. Možná proto, že jako příslušník elitního, rytířskýho Řádu Draka věděl, jak to s pojmen bílá rasa a jejími různými kmeny v pravdě je. Ale ten člověk měl ne příliš obdivuhodnou zálibu. A tou bylo po bitvách hodovat uprostřed kůlů, na kterejch byli naraženi jeho poražení nepřátelé. Traduje se, že byl za svoji neobyčejnou krutost na čásek „zašit“ králem Jiříkem z Poděbrad na Budíně. Toť však pouze historickej střep o jehož věrohodnosti toho příliš nevíme...

A já toto Lukaševičovo mordýřsko-geograficko-geneticko-mocenský téma záměrnýho odcházení a návratů bílý rasy sem a tam po mnoha kontinentech, a rovněž od Veduň a Vedunů se svědomím až po lidi typu Drákuly, Bandery, Jaceňuka a Porošenka shrnu tímto nádherným podobenstvím, jež Lukaševič uvádí. Cituji:

Po mořském břehu se vlekl vyčerpaný poutník, a kdykoli se ohlédl, spatřil v písku pouze cestičku vlastních stop. Už začal ztrácet vědomí, když v tom si povšiml, ještě další dlouhé řady stop. Zvedl oči a vedle sebe uviděl Boha, jenž mu řekl: „Neztrácej naději, nikdy tě nenechám samotného. V každém okamžiku tvého bytí, dokonce i v těch nejtěžších chvílích budu stát při tobě“.

Minul celý poutníkův život, přičemž se šedovlasý a vyčerpaný dál trmácel po pobřeží oceánu času. Když se naposledy ohlédl zpátky, spatřil, že se občas obě cestičky stop překrývají a zůstává za ním pouze jedna, která představuje jeho osamění v těch nejtěžších životních chvilkách. V onen okamžik poutník zakřičel na Boha: „Pane, jsi lhář, nechal jsi mě tu samotného, jen se podívej na ty nejnebezpečnější dny v mém životě, a tam jsou pouze a jen moje stopy.

Bůh tiše odvětil: „ Můj milý, pleteš se, nejsou to tvoje stopy, ale moje, neboť v nejtěžších okamžicích tvého života jsem tě nesl v náručí“.

Toto je přeci obrazný a téměř něžný, ale už pozdějším pravoslavím pokroucená forma příběhu zotročení bílý rasy. A to od dávnejch dob kontinetu Mer, přes následnej výsadek v Bělovodí. Pak dál a dál přes děje výše popsaný až do našich dnů.

Symbolem je tu vyčerpanej poutník opouštějící potápějící se Mer. Později pak přelidňující se Bělovodí. Dnes jím jsou migranti ze západem rozbombardovanejch a dočista rozvrácenejch zemí Blízkýho Východu, Afriky, Afganistánu a rovněž z rozeštvaný Ukrajiny. Proč toho ucaprtanýho jedince podpírá bůh? A proč on ani nikdo jinej nepodpírá současný migranty? Je snad v tom prvním případě přítomna jen ona „lícová“ věky zasutá vzpomínka na vesmírný Asy? Či v tom druhým je zas nespravedlivě vložena pouze ona „rubová“ realizace fatálních trestů za minulá, současná i budoucí provinění lidskýho rodu?

Bůh však tiše odvětil:

„Můj milý, pleteš se, nejsou to tvoje stopy, ale moje, neboť v nejtěžších okamžicích tvého života jsem tě nesl v náručí“...

 

5.  kapitola

Jo, Renet může mít ve Windsor-landu problémy všeho druhu. K sakru, kde mám zas telefon? Anglie už dnes nevítá přicházející s otevřenou náručí, jako po druhý světový válce. Aha, tady seš, ty techno-potvoro! A proč se ten mrňavej krám válí na záchodě a ke všemu pod umyvadlem?

Matěji, zajeď do Anglie, ozve se mi v hlavě.

Do Anglie, jo? A kdo vlastně seš, rado? To se musíš, Amadeo, ozvat zrovna teď, když přemejšlím o tom, jak zvládnu let do Ang…? A slyším známej, temnej smích: Ale já nejsem, Popleto, Amadea. Já jsem Renet!

No teda, ty taky, Brute? A takhle na dálku vnímáš moje myšlenky? To se asi bavíš, co?

Ha, ha, ha, ha. Žádný myšlenky, Matěji, ty sis asi hrál s mobilem, že? A podařilo se ti nechtíc mě prozvonit. A když jsem zvedla telefon a uslyšela tu tvoji samomluvu, začala jsem se chechtat.

Ale jakto, že tě slyším, Renet, dyť nemám telefon u ucha? A přeci víš, že jsem trochu-dost, rockově i symfonicky na uši slabší.

No to je, Matěji, jednoduchý, asi si telefon z nervozity žmoulal a mimovolně jsi aktivoval po vytočení čísla i funkci reproduktoru. A proto mě slyšíš.

Copak ten zasranej krám má i reproduktor?

S tebou je fakt, Popleto, docela sranda. Jo, a posranej může klidně bejt, ne? Dyť si před chvilkou lamentoval, že se povaluje na záchodě!

A jak víš i tohle? A nech toho chechtání!

Matěji, ještě, že je ve škole přestávka a zrovna teď tady na chodbě nikdo není. Protože by si mysleli, že jsem nejenom Češka, ale dokonce i trávou zkouřený individum chechtající se nějaký ve svým rauši vzniklý fantastmagorii.

To už po pár měsících studia myslíš na Mgr.?

Proč?

To je přeci titul, ne? Tady u nás ho má teď kdejakej osel! Teda pardon, Renet.

Matěji, v Anglii je to s titulama jinak, víš?

Nevím. Copak v tom zázračným Windsor-landu není magor, titul?

Hele, na to, abych tohle posoudila, jsem tady krátce. Ale je štěstí, že třeba nejedu autem. Protože začít se v autě takhle chechtat, tak o něj ségra přijde.

Proboha, voni se ve Windsor-landu řidiči nesměj chechtat?

Jo můžou, ale ne Češka, víš.

No teda? To slyším fakt prvně. Třeba naši cikánští utečenci si tam stěžovali na kdeco, ale že by se nesměli chechtat v autě, tak to jsem fakt nezaregistroval.

To není ouřední zákaz, Matěji. Jak víš, tady se jezdí vlevo. A kdybych se přitom chechtání nesoustředila, tak by ségra fakt o to vozítko přijít mohla, víš?

To by jí ho policajti za tvý chechtání zabavili?

Ne, Matěji, já bych jí ho nejspíš, chechtaje se, rozbila!

No teda, ta Anglie je fakt na palici! Už jenom to jejich výstřední ježdění vlevo, co?

Někdy trochu jo.

Tak mám teda letět, Renet?

Jo, ale žádný šulení s astrálem, jak jsi o tom uvažoval. Chci tě, Matěji, naprosto kompletního, chápeš, a s kufříkem!

Jak to prosím tě myslíš? Kompletní a s kufříkem... Vo tom nic astrální teorie nehovořej. V tom stavu přeci nelze bejt kompletním Matějem. Protože pak by se moje tělo muselo povalovat v Podmoklanech, ne? A ten kufr by mi v tom přeci činil nepohodlí.

Proto ti, člověče, znovu opakuju: žádný pokusy o astrál!

Žádnej astrál, jo... A k čemu je nutnej ten kufřík?

Matěji, řekla sem jasně, letadlem a výhradně s kufříkem.

Hm? A co do něj mám dát?

No, třeba ponožky, trenky a pyžamo.

Ale já žádnej kufřík nevlastním.

Tak aspoň pingl, člověče! Vlastníš ty vůbec pingl? A dej do něj cokoli, voni by tě bez zavazadla možná už ani na Ruzyni do odbavovací haly nepustili.

A proč?

Protože by tě mohli vyhodnotit jako ne-solventa.

Co to je zas za demokraticky-ekonomickou pitomost? Ne-solvent!

To je, Matěji ten, kterej nemá čím solit.

Copak já budu v Anglii něco solit?

To je jenom jako! To je slangově platit, víš?

Aha platit. Hm, snad si ty vyčůraný ex-kolonialisti nemyslej, že zrovna ten můj pingl bude samý prachy?

No, Matěji, voni by tady v Anglii byli nejrači, kdyby jima byl přímo nadupanej.

A proč? Přeci nenadupu prachama pingla. Dyť by pak nemohl obsluhovat!

Já myslela pingl na zádech, člověče!

No právě, copak je normální přihrnout se ke sv. Havlovi na Ruzyň s nějakým číšníkem na zádech?

Prosím tě, Matěji, už někam toho pingla polož...

A prosím tě kam?

Třeba na trávník.

Ty jsi ve Windsor-landu s tím jejich Golf-proudem snad úplně a dočist zblbla. Já ho ponesu po schodech ven a tam s ním snad majznu do závěje. Uvědom si že v Čechách na Vysočině je ještě zima. A trávník je pod závějí, ženská! Ty seš fakt asi posedlá nějakým divným pinglem nadupaným prachama. Copak je to normální?

Dobře, Matěji, promiň. Tak tedy ani kufřík, ani pingl, ani číšník. Já to s tím nadupaný pinglem prachama myslela obrazně. Jako že... když má někdo kufr nadupanej penězma, tak by do tý Anglie klidně mohl přilítnout v letadle sám.

Sám?

Neskákej mi do řeči, člověče! Jo, v letadle, který by bylo tvoje, chápeš?

Tak tohle by se jim šiklo, anglánskejm Sasům, co? A soukromý letadlo? To je nejspíš víc než kredit v bance, že? Copak jsem nějakej Krejčíř, nebo ten současnej řepka-financ-Babiš? Ale, Renet, dyť já se letadlem bojím.

Aha, ale jak už jsem řekla. Kompletní Matěj! A výjimečně jen s pinglem, trenkama, ponožkama a pyžamem. Čao!

Celá Renet. Aspoň že mi povolila toho zatracenýho a kruci, proč zrovna jeho? A kam mu mám nacpat ty trenky, ponožky a dokonce pyžamo.

6.  kapitola

Komplet! A nikoli s číšníkem, ale pouze s pinglem jsem skutečně dorazil do Londýna. Ale to moje putování z Londýna do Southamtonu by se asi nejspíš vůbec neuskutečnilo, kdyby...?!?

Moji angličtinu totiž tvoří akorát ha, ha, ha, my name is Matěj, a good morning. A v Londýně zrovna teď nebylo kromě mne nic k smíchu. Taky tu nebylo žádný ráno, ale podvečer! Proto zde byla nulová šance na důkladnej jazykovej ranní tréning. No vidíte, další slovíčko, tréning, ale zas nikde v dohledu žádnej stadion. Stál jsem před letištěm jako pitomec a tajně jsem zadoufal, že třeba kolem pojede nějakej autobus s obrovským nápisem Southampton - Renet. Já za ním tryskem poběžím a na jeho první zastávce do něj houpnu a bude to. To víte, to jsou moje návyky ze vsi na Vysočině, kde ještě dneska je možný stopnout někde na okresce místní autobus.

Ale představte si, najednou mi někdo poklepe na rameno. Honem dělám, že mám moc na spěch a chci prchat. Ale ono se ozve česky, ty vole, kam bys zdrhal? Otočím se a proti mně stojím já, a lautr sám. Pak huronskej smích a vidím, naprosto už popletenej, za svým levým ramenem chechtající se svou dávnou kamarádku, která už nejmíň padesát let žije tady v Londýně.

Ženská, co blbneš, já myslel, že to jsou nějaký ezoter-London-kejkle! A ihned jsem dostal pusu jako Brno.

A jak to, Hipi, že jsem tě při otočení neviděl celou, ale jen tvou nejspíš „trochu“ uťatou hlavu pověšenou za mým ramenem?

To ses lek, co? To tady ty prdlý Angláni nainstalovali nějaký pitomý laser zařízení se zrcadly, aby každej buran z venkova byl udivenej tím jejich protivným, suchým cherry humorem. A nebo je to součást sledovacích programů, co nám tady už lezou do postele i doprdele.

Jo?

A nelekl ses spíš stařenky?

Jo, stařenky, hm? Dyť ty ženská odjakživa a to i dnes... „koukněme se“ vypadáš furt jako nějakej hipík? A všichni hipíci jsou přeci mladý, mladší a mlaďounký, ne?

Jo? A pak už jen mrtvý, Matěji! Ale ta košilatá, květinová a dlouhovlasá vyobrazení, co tak milujou na svejch nezralejch vlastních parte, jsou fakt milá a k poblití.

Hipi, jak tě tak poslouchám, ty seš furt stejně prdlá a pravdu-říkající. A soudruh předseda s tajemníkem národního výboru z tebe byli vždycky tak vyjevený, že honem mazali do místní putiky na těch svejch deset souprav. Rum-pivo, rum-pivo, rum...! A jak víš, byli to sice soudruzi, co ovšem netušili, že maj na čele neviditelný znamínko trockistů, tedy šibenici.

Jo, to teď rádoby levičáci přetřásaj i po londýnskejch kavárnách. Dřív byl trockista tak nanejveš duševní úchylkou a dneska je to sakumprásk ideologie. Zvláště po tom průseru na Ukrajině.

Hm? To je fakt, od nich po víc než padesáti letech velkej informační skok. A jak ses právě k tomuhle tématu dostala, Hipi?

Ale, Matěji, na takovouhle pitomost teď nemáme čas.

A proč?

Protože je konec února a ty si dnes konečně dorazil k Témži.

Hele, Hipi, když už zmiňuješ tuhle „významnou událost“, nezapomnělas, že vždycky, když jsi přijela do Studence z toho vašeho zázračnýho kapitalismu, tak jsi mi říkala: No, zase ses u mě nestavil a už nám brzo bude dohromady skoro sto let. A já ti vždycky odpovídal našim aktuál-součtem. Neboť jak jistě víš, od svý tety učitelky, tak jsem byl už od první třídy velmi proslulej svým zvláštním matematickým počínáním a výpočtama. Nevím proč, ale nikdy nebyly v souladu s tvrzením tvý tety. A tak když se prvně konečně, „čirou náhodou“ potkáváme v Londýně, tak ti musím sdělit, hele krásko, dneska už nám je dohromady skoro, hm? Moc let! Chápeš?

Není to sice nijak přesnej údaj, ale právě proto má účinnost absolutna, že? „Krasavče!“

Jasně, krásko!

A doufám, že přespíš u nás?

To by teda bodlo! Ale zejtra musím bejt v Southamptonu.

A co na tý vsi propánajána chceš dělat?

O jaký vesničce to mluvíš, Hipi?

No, Southampton! Dyť tam prej chcíp pes a veverky dávaj dobrou noc.

Hele krásko, a dávaj tam i dobrý ráno? Já totiž do Southamptonu jedu za ženskou, víš?

Za ženskou? A do Southamptonu, copak seš snad teď teplej, Matěji? Dyť tam prej jsou jenom samý tento, zpocený, smradlavý, vožralý a furt páku dávající námořníci.

Hipi, ty kecáš, vid!

No, možná. A kolik mu prosím tě je, Matěji?

A komu?

No tomu mariňákovi.

Dvacet dva. Studuje tam a jmenuje se Renet.

Tý vogo! Renet, von je Francouz, jóóó?

Žádnej Francouz, ale vona. Herečka, zpěvačka a tanečnice, víš?

Já se z toho picnu, člověče! To tě snad ani nesmím vzít s sebou domu. Dyť bys mohl tomu mýmu staříčkovi ublížit. Von má velkej problém z tý svý intelekt-sedavý a furt na prdeli práci, tedy homeroidy, víš?

Neboj, Hipi, Renet je fakt ženská.

No, já teda nevím, jak vy z toho „hm?“, druhýho břehu to máte rozdělený, ale není na tebe přeci jenom moc mladej? Dvaadvacet!

Víš, Hipi, on je opravdu ona. To sem jen reagoval na ten tvůj kec vo Southampton-sailors and sea-man, či jak je titulujete? Ona je fakt mladá, krásná ženská a kolegyně z pár mejch autorskejch čtení loni v létě, víš? Vystupovala se mnou, čtouc part Amadey v našich templářskejch forbínách. A když pak mezi četbou hraju a zpívám písničky, tak ona improvizuje. Tancuje, zpívá a dělá šou, víš?

No, to mě trochu utěšilo! Ženská? A fakt dvaadvacítka, Matěji? Dyť tě to dítě zabije, člověče!

Ale já s ní mimo ty čtení a touhu ještě nikdá nic neměl!

A proč za ní teda jedeš do Anglie? A v zimě? A jak tě znám, tak určitě na blind, žejo?

No, úplně na blind ne. Tedy datum a čas jsme si nedohodli.

To seš celej ty! A co když zrovna nebude mít volno nebo v tom pitomým přístavu vůbec nebude? Vždyť jsi říkal, že studuje a maká, ne?

To mě teda nenapadlo. Tak jí zavolám, ne?

A máš s sebou telefon, člověče?

K čemu? Copak tu nejsou budky?

Víš, tady už dávno žádný budky nejsou. Protože je barevný natruc bílejm vždycky rozmlátili.

Hipi? A nebylo to obráceně?

To je fuk!

Neříkej...

Matěji! Ty nevíš, že právě tohle bylo tím nejzávažnějším důvodem, proč byly vynalezeny ty mrňavý, vlezlý, mobilní šmejdi? A každej normální Anglán těch krámů má několik.

Hm? Ale v Podmoklanech jedna budka furt je, Hipi.

A je obrněná?

Dyť víš, že u nás mimo slušnejch Červeňákovejch a Bílejch žádný barevný nejsou.

Nojo, Matěji! Teď už chápu proč se ti evropští a USA-multikulturalisti tak vztekaj. Vy totiž asi nechcete tu jejich upřímně míněnou nadílku z jihu přijímat, co? A to je pro ně velká drzost!

Ale, Hipi, neutíkej z tématu! Ty mobil máš?

Mě do toho nepleť!

Musím, kdo jinej by mi teď a tady toho šmejda půjčil? Když jste rozmlátili ty telefon-budky.

A co když ti řeknu, že ten krám s sebou nemám?

To by ses usvědčila ze lži. Protože jako panička Anglána, jich musíšm mít po kapsách habaděj, jak jsi někde výše neprozřetelně uvedla.

Tak jo, Matěji. Já ten krám mám, a dokonce u sebe. Ale můžeš mi říct, co tý Renet hodláš oznámit?

No, že jí miluju!

Ty letíš do Anglie říct jí, že jí miluješ?

Nejspíš jo.

A co myslíš, že ona na to?

To nevím. Ale proto se do Southamptonu na to jedu zeptat, chápeš?

A to ses jí nemohl rovnou a bez zbytečný ztráty času zeptat doma a zadarmo?

Mohl. Ale já se styděl. A navíc jsme spolu strávili pouhejch pár hodin.

No právě. Von se chudáček „celejch pár hodin styděl“? Ty seš vopravdu Matěj!

Asi jsem fakt vyfasoval přiměřený jméno, co?

Jo, ty jedno přiměřený jméno. Hele, támhle za rohem mám auto a zejtra si s tebou ráda udělám vejlet do Southamptonu. Beztak jsem tam nikdy nebyla. A ty, jak na tebe koukám, ty bys tam určitě netrefil. Umíš vůbec něco žbleptnout anglicky?

Yes, I am just, českej, kdysi hipík a good morning. Pak to dorážím slovem tréning a to vše vždy se zářivým šklebem ala Jack Nicholson.

To je fakt moc pěkný, zářivej šklebe! Ale co, konečně jsi do Londýna dorazil.

A představ si krásko, že až do tý starý - a jak se říká, prej furt dobrý - Anglie.

Víš Matěji, vona tahle země už dávno není tou starou dobrou Anglií. A myslím, že jí ani nikdy nebyla! Tou jí pro nás v Čechách dělala pouze „Lady železná opona“.

Jóóó?

A pak už jenom ona lepší úroveň chechtajících se liber pro místní i pro nás tehdejší přistěhovalce. Železná opona byla sice pitomost, ale řekni, kdo z lidí občas nechce skočit přes plot? Ovšem teď v poslední době si tady tuhle zeď kolem sebe začínaj znovu stavět nejenom bohatý, ale už i obyčejný lidi. A víš proč? Je tu pře-cizincováno a dokonce pře-etnikováno a jak víš „všeho moc škodí“. A taky lidi konečně přestávaj věřit mediálním kecům o zázraku jménem „multikulturalismus“. A proč? Protože už nevěřej lautr ničemu. Tedy, když přestali věřit mediím.

No vidíš, Hipi, tohle tvoje sdělení na úvod pobytu tady, od skoro místního, a navíc znajícího i poměry v Čechách, by měl slyšet každej pro-západník lačnící po instalaci Windsor-landu-praktik v Čechách. Škoda, že tohle nezaslechla před časem Renet, která se sem hnala s touhou se tu učit a žít.

Učit, Matěji? Copak ona ještě neví, že zvláště Anglie je jednou ze zemí, kde tyhle kejkle o stádu a pastýřích promejšleli a vytvářeli ti, co odjakživa vládli světu? A do toho samozřejmě patří i pedagogický teorie a školní osnovy. A ty odjakživa podporujou tupost, blbosti a nikoli harmonii. Protože když tě nenaučej doma a ve škole tvořit, tak už máš nárok dostat pouze a jen diplom „Kopíranta“. A celičkej svůj život budeš jen a jen ušmudlanej od kopíráku! Je pravda, že se tu dá dobře naučit jejich řeč. Jenomže oni z tohoto jazyka chtěj vytvořit jeden z nosnejch pilířů novýho světovýho řádu. Ale Renet už jistě na tyhle svinstva narazila sama.

Hipi, tebe už taky bacil nějakej kolem letící konspirační vir, co?

Ne, Matěji nejsem načnutá, ale jen votrávená tím fuj-tajbl vlezavým stavem současný globální reality...

7.  kapitola

Po týhle zvláštní „Hipi-tirádě ve Windsor-landu na Windsor-land“ vám musím popsat něco, při čem jsem se tak trochu znovu narodil. A co mi paradoxně pomohlo vyrazit za Renet do Anglie.

Odehrálo se to v trochu opomíjeným teritoriu panování matičky Země, tedy mezi nerosty, půdou a říší rostlin rovnou za mojí chalupou, což je souhrnně první, hmotná triáda našeho bytí.

Možná si budete myslet, že se Matěj už úplně zbláznil, když téměř až na pár výjimek ztratil kontakt s jevem Amadea. A teď ke všemu na nějakou dobu už i přímý spojení s Renet. Jistě, do určitý míry je to tak! Ale já si myslím, že jsem se úplně nezbláznil. A jen naprosto v reálu vylezl po odpolední siestě z postele, a jda do vlhkýho, větrnýho a příliš teplýho únorovýho podvečera na stráň za chalupou, jsem nejspíš potkal svýho prvního, opravdu i fyzicky zažitýho déva. Nebo snad potůčkovou vílu, či škádlivýho skřítka? Říkám to takhle zdlouhavě proto, že se v nich ještě nevyznám.

Ale proč to vlastně popisuju? Protože při tý siestě jsem usnul jako špalek. A zdál se mi sen ne-Sen. Copak se lidem běžně zdaj sny o tom, čemu vědátoři říkaj energetickej a informační prostor? No, to fakt vypadá, jako že se ten postarší pán už úplně zbláznil, že?

I když ten chlápek si furt říká, a to ještě i teď, když to sepisuju, že nezblbnul, ale snad i trochu zmoudřel. Protože se konečně s chutí a cíleně uvelebil v hologramu jedný nádherný rostliny a toho, co vytváří její životní prostor.

Doputoval jsem k tomu docela pozdě, protože mi bude 68 let, a klíďo si přidejte i fórek, „no konečně a doslovně“ je dědek tam, kam furt mířil a patří“. Tedy do kytek a půdy. Jo, máte absolutní pravdu! Jsem konečně tam, kde se měl tenhle retarda za normálního okolností vývoje a vzdělání ocitnout už jako děcko, nanejvejš jako puberťák. 

A co, že se mi vlastně zdálo?

Jo, zdálo se mi o poušti. Místy písečný a místy kamenný. Sem tam nějakej ten kaktus a pichlavý křoví. Pak bodlák, ano vážení bodlák, ale s nejkrásnějším květem, jakej jsem kdy viděl. A s tak úžasnou vůní, že bylo lehoučký pochopit tu povídačku o Marii, která vždy, když vyprala Ježíškovi plínky, tak je chodila věšet a sušit ne na plot či na šňůru, ale na úžasně vonící bodláky...

Pak jsem najednou viděl a přímo v nejvyšší přírodní kvalitě i slyšel tu scénu. V tom snu si povídaly kameny s křovím a prach s pískem. Křoví zas hovořilo s pavučinou, ona s bodláky a tihle všichni dohromady vedli rozhovor se sluncem. Vítr pod nimi lehounce pohyboval jejich stíny, kde se schovávala ještěrka a malinkej hádek. Všichni voněli tu božskou vůni bodláků a občas s gustem stále větších znalců mrkli na ten nádhernej květ a vzájemně i na sebe. Čekali. Všichni čekali. Protože nebylo kam spěchat. Celej svět čekal. A vlastně na co?

No přeci na déšť. Chápete lidi? Sice jsem to tam někde nahoře pitomě nazval energetickým a informačním tento! Ale ve skutečnosti, vážení, to bylo takhle prostý...

Autor: Matěj

 

Kdo si chce zakoupit zde uváděnou knihu, může objednat za 49,- Kč i s DPH zde: http://www.bezvydavatele.cz/book.php?Id=861