Einstein nahradil éter matematikou

Odpověď na tuto otázku nalezneme v díle fyzika Maxe Borna - „ Die Relativitatstheorie Einstein- Springer-Verlag 1969.

Einstein a jeho žena Mileva Maric

Je známo, že Einstein jako vynikající fyzik s mimořádnými vjemy pro realitu si dobře uvědomoval existenci něčeho, čemu by vhodně náležel výraz éter. Tato existence však byla v té době těžko překročitelnou překážkou, tak jak bohužel ještě dnes, na jeho cestě k teorii relativity, takže ji přitom bylo nutné objevovat a zapomenout na éter. Stačila k tomu jediná věta: „Není žádný absolutní vztahový systém“. A po přehození éteru přes palubu mohla jeho průzkumná loď nastoupit úspěšnou a rychlou plavbu do oceánu poznání světa relativity.

Tento Einsteinův odvážný počin umožnil zjednodušeným způsobem konečně odvodit jeho známý vzorec E = m.c2, což se předtím nepodařilo Lorentzovi a dalším, ačkoliv se k tomu dostali velmi blízko. Tesla byl současníkem Einsteina, dobře se znali a  Tesla velmi často jeho teorie kritizoval. Správnost této domněnky byla potvrzena později při pokusech s jaderným štěpením. Ale i další s nedostatečnou důsledností prováděné pokusy s měřením konstantní a neměnné a nepřekročitelné rychlosti světla, kterou Enstein vzal jako konstantu do své uvedené rovnice, společně s nástupem kvantové teorie, byly jen dalšími důvody k opomíjení existence a zkoumání éteru. Dnes již vědci v CERNu zjistili po třech letech zkoumání částice, rychlejší než světlo, i když zatím opatrně a moc oficiálně nehlásané.

Matematika pak převzala úlohu éteru při modelové konstrukci „prázdného“ prostoru. Einstein však připouštěl v principu teoretickou existenční nutnost éteru jako nositele fyzikálních vlastností prostoru. Záměrně to však nezveřejňoval a těsně před svou smrtí to zdůvodnil svému synovci, neboť se obával, že tyto znalosti by vedly k mnohem většímu ničení světa, než jeho poznatky použití při vývoji a výrobě jaderných zbraní.